Říkat, anebo neříkat malým dětem, že dárky nosí Ježíšek?

O tom jsem se porůznu bavila už několikrát. Ke shodě jsem zatím s dotyčným či dotyčnou došla zřídkakdy. Podívejme se, jaká jsou patrně hlavní pro a proti kladné i záporné odpovědi.

ANO, ŘÍKEJME DĚTEM, KTERÉ JSOU SCHOPNY TOMU VĚŘIT, ŽE JIM DÁRKY NOSÍ JEŽÍŠEK

PRO:

Radost dětí, že se o ně zajímá nadpřirozená bytost.

Rozvíjení dětské představivosti.

Možnost zábavy pro rodiče. Mohou vymýšlet nebo i sehrát příběhy o tom, jak a pro koho Ježíšek vybírá dárky, jakým způsobem je dostává pod stromeček, jak to vše může za jednu noc stihnout, atd.

Je to tradice, která k atmosféře Vánoc patří.

PROTI:

Pocit rodičů, že své děti vodí za nos.

Riziko pozdějšího zmatku v dítěti, až smyšlenku odhalí.

(Z pohledu věřících asi nepříjemné riziko následné nedůvěry dítěte vůči rodičům ve věcech víry.)

Snad i větší nebezpečí, že kouzlo či jedinečná atmosféra Vánoc, budou později považovány za něco, co spočívá právě v dětské naivitě a neinformovanosti (či spíš dezinformovanosti) a co v dospěláckém, realistickém světě nemá místo. Jinými slovy, větší nebezpečí jakéhosi odkouzlení Vánoc.


NE, NEŘÍKEJME DĚTEM, ŽE JIM DÁRKY NOSÍ JEŽÍŠEK

PRO:

Dětská radost z toho, že se pro obstarání jejich dárků nasadili jejich rodiče.

Možnost kreativního rodičovského nasazení. Příležitost vymyslet, jak dětem udělat Vánoce poeticky a hravě, ale přitom trochu jinak než běžným způsobem.

PROTI:

Když děti oplátkou za magickou smyšlenku nic nedostanou, co zbude z té pravé nadpřirozené atmosféry Vánoc? Na druhou stranu, rodiče stále můžou vymýšlet, jak rozvíjet fantazii ratolestí. Ale musí přitom pak jít po ne tak vyšlapaných vánočních cestičkách.

Ať si každý stanoví, co pro něj má větší váhu.

Já se letos znovu pokusím obejít se bez toho, co by mi pořád připadá jako nikoli nezbytné klamání malých dětí. Oplátkou jim zkusím nachystat domácí loutkové představení.